Léčebný potenciál je již v samotném procesu vytváření výtvarného díla. Tak například tím, že se člověk dostává do situace, se kterou si může jen těžko poradit pomocí zaběhaných stereotypů, snaží se objevit v sobě pro něho do této doby nové schopnosti i tuto situaci zvládnout. Taková zkušenost je velmi důležitá, pomáhá nám rozšiřovat vlastní repertoár způsobů řešení problémů a stáváme se tak pružnějšími.

 

Léčebný může být náhled klienta na vlastní problémy při rozhovoru nad průběhem a výsledkem jeho práce. Při takovém rozhovoru s terapeutem můžeme poznat například některé příčiny našeho chování, s nímž nejsme třeba úplně spokojeni. Tímto poznáním se stáváme svobodnějšími, víc víme, proč to či ono děláme.
Léčebná je i zkušenost, kterou klient získává v terapeutickém vztahu či při práci s ostatními členy arteterapeutické skupiny. Člověk má sklony své zkušenosti z blízkých vztahů přenášet i do vztahů nových, což může být někdy problém, zvláště když je tato zkušenost v něčem "špatná". Pak je ovšem potřeba toto opravit zkušeností novou, což není jednoduché, ale jde to. Mimochodem, toto je podle mého názoru nejúčinnější prvek každé terapie duše.

 

Arteterapii ve skutečnosti může vyzkoušet každý, kdo z jakéhokoliv důvodu touží po sebepoznávání a má k výtvarné tvorbě kladný vztah. Navíc, léčení duše neznamená jen snahu vytáhnout ji z nějakého velkého problému, nějaké nemoci, ale spíše jí pomoci narovnat křídla a vzlétnout. Arteterapie jako léčebná metoda má ve světě již svou dlouholetou tradici, u nás jsme v jistém slova smyslu stále průkopníky.

Slovo jako obraz.
Obraz jako slovo.

Součástí výtvarného umění je vytváření vizuálních forem. Tyto formy vytvářejí děti v mateřských školkách, školách, v lidových školách umění, ale vytváříme je i my, když si při telefonování malujeme. Vzniká nejenom vizuální symbol, ale můžeme znázornit pravzor, archetyp našeho počínání. Můžeme při tvůrčí chvilce být při vědomí, ale “vizuální symbol” vytvořilo naše nevědomí.
S pojmem symbol se setkáváme i v klasické psychoanalýze, zvláště pak ve Freudově výkladu snů - určitý snový prvek je přetlumočením nevědomého, vytěsněného podnětu, je tedy jeho zástupným znakem. Symboly lze interpretovat nesčetnými způsoby; a ani student, ani psycholog, etnolog se nemusí omezovat na jeden určitý způsob přístupu. Jsou neustále prožívány lidmi, kteří cítí, pochybují, mají sociální problémy, o něco usilují a touží po transcendenci. Symboly samy předkládají konkrétní scény, obvyklé každodenní zkušenosti, ve smyslu proměny zdánlivě náhodných událostí. Právě s tímto vizuálním symbolem se pracuje  v arterapeutickém ateliéru. Vyplývá z toho tedy to, že všichni lidé každého věku mají schopnost vytvářet „smysluplné“ obrazy. Přitom není důležité, zda účastníci prošli výtvarnou průpravou nebo zda snad naposledy tvořili na základní škole.

Rozdíl mezi arteterapií a výtvarnou výchovou ve škole je velký - a to zejména díky tomu, že v arteterapii nejde především o to zlepšovat svůj výtvarný projev nebo podat nějaký výkon, který bude pak známkován. Výtvarné dílo je tu hlavně prostředkem sebevyjádření, ze kterého bude mít jeho autor radost a něco se o sobě dozví. Když se toto podaří, vůbec to není málo.

Pracuje se s výtvarnými technikami a materiály (přírodniny, papír, expresní malba, suchý pastel, pastelky, vodové barvy, temperové barvy, štětce, tuž, materiál na koláže, lepidlo), i s technikami nevýtvarnými (hudba, tanec, meditace a doprovodné techniky).
Na terapii bývají zpracovávána různá témata, která se vztahují k různým etapám lidského života, ať už se jedná o vytvoření abstraktní představy, či konkrétní vyjádření k určité problematice.

V úvodním arte sezení vám nastíním okruhy mé další práce, jejich posloupnost, protože jak známo, trápení a potíž je jako pořádně zašmodrchané klubko….Každý reaguje na terapii odlišně, záleží na jeho aktivní účasti. Někomu stačí 2-3terapie tzv. nasměrovat, jiný potřebuje čas delší.